Lucie Odehnalová: Perfekcionistka řízlá špetkou drzosti

Ahoj Luci, pojďme Tě na začátek blíže představit.

Jmenuji se Lucie Odehnalová a jsem holka z Moravy. Pocházím ze Zlína, na pět let jsem pak zavítala studijně do Ostravy, kde jsem vystudovala Ekonomickou fakultu VŠB-TU. Současně kotvím v Praze, kde také pracuji v americké společnosti Accenture, kde zastávám pozici Team Lead v oblasti outsourcingu pro norskou chemickou společnost. Typickým znakem pro mou osobnost je nadšení ze zvířecího světa, jsem také sportovní fanda. To hlavně díky mému tatínkovi, který si přál malého fotbalistu, a nakonec jsem se z toho vyklubala já. Vedl mne hodně sportovně. Další mou velkou zálibou je německý jazyk, jeho pravidla, tvrdost a fantastické složeniny – Lebensversicherungsgesellschaft (životní pojišťovna) vás jednoduše dostanou.

Pojďme se více podívat na to, jak ses dostala tam, kde jsi. Jaká jsi byla ve škole? Pečlivka, rebelka?

Shrnula bych to jako perfekcionistka řízlá špetkou drzosti. Má vysvědčení bývala poměrně jednotvárná, ale občas se mi podařilo přidat nějaký ten bonus pro rodiče, jako například napomenutí třídního učitele. Gymnázium a následně vysoká škola zapříčinili trochu ležérnější přístup k hodnotícímu systému, ale potřeba jít do detailu a smysl pro zodpovědnost mě doprovázely stále.

Už jsi říkala, že po gymnáziu jsi šla studovat ekonomickou školu. Proč sis ji vybrala?

Já jsem pod pokličku ekonomických teorií nahlédla už na gymnáziu, byl to jeden z předmětů, který mne bavil, a také jsem z něj maturovala. Už tehdy jsem nalézala zálibu v grafech zkoumající nabídku a poptávku a pohyby jednotlivých křivek. No a to vedlo k rozhodnutí jít na Ekonomickou fakultu do Ostravy. Dalším důvodem byl také široký výběr možného zaměstnání po škole.

Věděla jsi tehdy, co chceš po vystudování školy dělat?
Nevěděla. Na vysokou školu jsem nastupovala, řekněme, s růžovými brýlemi a bez detailnější představy čím se budu v budoucnu živit. Vše bylo daleko v mlze. Teprve v průběhu studia jsem se seznamovala s různými možnostmi a zjišťovala, co vlastně můžu dělat.

Uměla už jsem vystupovat sebejistě, rozhodně, věděla jsem, co chci, a věděla jsem, že tuhle práci prostě chci dostat.

Jaké byly tedy roky studia na vysoké škole?

Oblast zážitková fantastická, oblast vzdělávací trochu pokulhává, jelikož současný stav nenabízí příliš aplikace do praxe.

Lucie Odehnalová jako účastnice BeEager Campu v říjnu roku 2010

Jak se tady projevovala ten Tvůj „perfekcionismus říznutý drzostí“?

Vždycky potřebuju mít doladěné věci do detailu a být připravená. Můj styl učení měl svůj systém – naučit se vždycky všechno. Na druhou stranu jsem se nikdy nebála ozvat, když se mi něco nelíbilo nebo zdálo podezřelé. Nebojím se zeptat. Stejně to pak aplikuju i v pracovním světě a myslím si, že to je už podvědomě zafixované.

Na začátku 4. ročníku ses zúčastnila historicky prvního BeEager Campu. S čím si tam jela a co se u Tebe změnilo po jeho absolvování?

Abych byla upřímná, tak jsem na začátku neměla vůbec žádná očekávání. O to víc jsem byla pozitivně překvapená, kolik si toho během víkendu může člověk uvědomit. Po BeEager víkendu se změnil můj pohled na studium, rozhodla jsem se vyjet do zahraničí, byla jsem průbojnější. Chata mi taky rozhodně usnadnila pohovor. Uměla už jsem vystupovat sebejistě, rozhodně, věděla jsem, co chci, a věděla jsem, že tuhle práci prostě chci dostat.

Ve čtvrtém ročníku ses potom rozhodla jet na Erasmus do Švýcarska. To není úplně typická země na „párty pobyty v zahraničí“, po kterých spousta vysokoškoláků touží. Proč ses rozhodla zrovna pro Švýcarsko?

Máš pravdu, studium ve Švýcarsku byla skutečně dřina. Chtěla jsem ale zkušenost z německy mluvící země a vylepšit svou jazykovou vybavenost. Němčina a její smysl pro pravidla a detail vystihuje přesně i mou osobnost, koresponduje to i s mentalitou země. Sem tam se ale našla i chvilka na cestování a možnost poznat krásy Švýcarska, stálo to za to.

Co Ti to přineslo?

Naučila jsem se obrovskému nadhledu. Jazyková vybavenost je teď taky na úplně jiné úrovni. Vyzkoušela jsem si zase úplně jiný „level samostatnosti“, byla to nezapomenutelná zkušenost. Byla jsem tam spokojená a podařilo se mi pobyt tam ještě prodloužit.

Jak?

Chtěla jsem ze Švýcarska mít i pracovní zkušenost. Sehnala jsem si tam tedy osmiměsíční stáž v HolidayCheck (jeden z největších recenzních portálů pro německy mluvící země, pozn. redakce) v oddělení marketingu pro dovolené a recenze. Má práce spočívala hlavně v přípravě podkladů, analýz, tvorbě newsletterů, správě social medií.

Proč ses nakonec rozhodla vrátit do České republiky?

Nabízí výbornou základnu pro uplatnění mých jazykových znalostí i zkušeností, které jsem získala. Navíc jsem zjistila, že to, co mám já, nemá každý. Praha je plná příležitostí od mezinárodněních firem, vyhledávají šikovné absolventy, a mne ta mezinárodní korporátní kariéra hodně lákala.

Jak ses tedy dostala do Accenture?

V podstatě náhodou. Po svém návratu ze Švýcarska jsem odstátnicovala a v mezidobí brouzdala online a hledala pracovní příležitosti, které by splňovaly mé představy. Nechtěla jsem jít do všeho. Vyskočila na mne jedna z nabídek na zajímavou pozici, navíc s častým využitím němčiny. Accenture jako firma potom má mezinárodní základnu, je zde hodně možností budování kariéry, spousta dalších benefitů. Zaujalo mě hlavně mezinárodní prostředí, použití jazyků (angličtina, němčina) na denní bázi, cestování a případná rotace či transfer v rámci projektů. No a tak jsem si přijela pro pozici do Prahy.

V rámci přípravy na pohovor je hodně důležité zamyslet se nad otázkou „Co dělám jinak, než ostatní?“

Proč ses rozhodla pro budování kariéry v korporátu?

Pokud si najdete cestičku, jak korporací proplouvat, pochopíte její fungování, může toho hodně nabídnout. Pro mě osobně je největší výhodou možnost budování kariéry v poměrně krátkém časovém horizontu a možnost účasti v různých projektech s mezinárodní působností.

Jak vypadalo přijímací řízení a co je podle Tebe při něm nejdůležitější?

Interview je dvoufázové. První se zástupcem HR a posléze s manažerem projektu, do kterého jsem se hlásila. Hodně důležitá je v obou fázích připravenost na pohovor, ale hlavně sebedůvěra a umění prodat se. V rámci přípravy na pohovor je hodně důležité zamyslet se nad otázkou „Co dělám jinak, než ostatní?“

Víš, čím jsi je zaujala?

Největším plusem byla má znalost němčiny na vysoké úrovni, informovanost o firmě, pohotové a přirozené reakce, celková připravenost. Jednalo se tehdy o můj první pohovor, takže jsem přípravě dala hodně a snažila se být připravená na reálné i nereálné situace či otázky. Jako příklad mi utkvělo v hlavě třeba otázka „Jak byste si zavázali tkaničku jednou rukou?“

Docela by mne zajímala Tvá odpověď. Mohla bys taky vysvětlit, co myslíš tou celkovou připraveností?

Jako první krok jsem si dala práci s životopisem a motivačních dopisem, který nebyl požadovaný, ale já chtěla udělat něco navíc a ukázat, že o práci mám skutečný zájem. Spoustu hodin jsem strávila nad všemožnými otázkami, které během pohovoru můžete dostat. Co by mělo být samozřejmostí je být informovaný o firmě (z vlastních zkušeností u pohovorů vím, že to spoustu zájemců ani nenapadne). Snažila jsem se působit uvolněně a sebejistě, ale nervozita tam skrytá byla, protože to pro mě bylo něco důležitého.

Co je důležité dělat, pokud si chce člověk vybudovat úspěšnou kariéru v korporátu? Růst výše?

Být výraznější, průbojnější, aktivnější. Nebát se vystoupit z komfortní bubliny anonymity a přijmout zodpovědnost jak za sebe, tak i následně za tým. Mou první výzvou a úspěchem byla stabilizace „rozkomunikování“ německého klienta. Další výzvou bylo dělat po dobu 6 týdnů externí podporu SBB (Swiss Railway). Prvním kariérním krůčkem výš bylo po asi roce vedení mezinárodního týmu, a to česko-finského. Má současná role je potom Team Lead v rámci jednoho projektu.

Na jakém projektu teď pracuješ?

Vzhledem k tomu, že většina firem nechce informace o outsourcování části jejich procesů veřejně publikovat, tak můžu pouze prozradit, že se jedná o velkou skandinávskou chemickou společnost.

Co konkrétně je dnes náplní Tvé práce a jak Ti to jde?

Dnes má role spočívá především v oblasti people managementu, vedení týmu, kontroly a kontaktu s klientem. Můj běžný den začíná okolo osmé hodiny ranní, kdy s kávou v ruce spouštím laptop. E-maily, příprava podkladů a analýz, meetingy, prezentace či tzv. floorwalks pro potenciální klienty potom zaplňují celý pracovní den. Pozice Team Lead je pro mě poměrně čerstvou záležitostí, takže se neustále snažím vzdělávat, učím se i z možných chyb a hodně a ráda využívám zkušenějších kolegů k mentoringu.

Vedeš mezinárodní tým lidí, jaké to je?

V současnosti mám ve struktuře zodpovědnost za dva týmy, celkem patnáct lidí, kdy mi přímo reportují dva koordinátoři. V mezinárodním týmu si musíte trochu více uvědomovat jednotlivé kulturní odlišnosti a přímo je reflektovat při práci. Celkově je ale důležité rozvíjet soft-skills a empatii pro vedení lidí.

Jakou máš další představu o své kariéře?

Má vize kariéry je stabilizace současné pozice na cca 2 roky. Součástí tohoto procesu je porozumění do detailu všem systémům, zaměření se na inovace a nové nápady, rozvoj osobní i týmu. Co se týče dlouhodobého pohledu, tak bych do budoucna chtěla zkusit i jinou oblast než je outsourcing a zakomponovat do toho ještě více i mou vášeň pro němčinu.

Zvažovala jsi někdy, že bys začala podnikat? Pokud ano, proč ses nakonec rozhodla jinak?
Zvažovala, podnikání mne lákalo. Nakonec u mne (alespoň prozatím) vyhrálo zaměstnání v korporátu a kariéra na této dráze. Baví mne to. Na druhou stranu jsem velkou obdivovatelkou všech, kteří do světa podnikání skočili po hlavě, a držím jim palce :).

Jak jde podle Tebe skloubit korporátní kariéra s rodinným nebo i partnerským životem? Jaká je Tvá zkušenost?

Každá korporátní firma je jiná a má trochu jinak nastavený work-life balance, ale já můžu potvrdit zatím jen pozitivní zkušenost. Accenture nabízí spoustu benefitů, díky kterým mám dost času i na osobní život.

A o čem se budeme bavit s Lucií na BeEager Campu?

• co znamená „pracovat jinak“
• jak se prodat při vstupním pohovoru
• co dělat už na škole, aby se člověk dostal tam, kam chce
• jak úspěšně vést tým lidí
• work-life balance – co to je a jak to funguje

Dalšími mentory BeEager Campu v červnu 2015 jsou Petr Pasek a Lukáš Hrdlička.