Ahoj Lukáši, co bys o sobě řekl na začátek?
Jsem nadšený člověk, kterého zajímá podnikání, inovace a především prezentace. Pracuji jako lektor prezentačních dovedností a prezentační specialista. Dá se říct, že pomáhám lidem a firmám být šťastnějšími, díky tvoření prezentačních zážitků, které dají věci do pohybu. Založil jsem agenturu Presenation, která se přesně na toto specializuje. Také jsem vystudoval Podnikové hospodářství na MU v Brně a také European Business na University of Huddersfield, odkud jsem načerpal drive do všemožných projektů. Účastním se nebo organizuji různé podnikatelské a mentoringové akce v České republice, ale i v zahraničí. Pomáhal jsem také mladým podnikatelům zazářit na jevištích v Londýně, Budapešti, Vídni nebo i v Americe. Zkrátka mne najdeš všude, kde se děje něco zajímavého.
Studoval jsi v Česku, v Anglii… jaký jsi byl student?
Samozřejmě vzorný. Řekl bych, že se ukazovalo i na univerzitě, jaký jsem byl normálně, tedy komunikativní. S tím je také spojeno, že jsem často hledal řešení mezi spolužáky spíš, než abych ho sám vypracovával. Byl jsem jak průtokový ohřívač, někdo mi poskytl například zpracované materiály, které jsem posunul dál. Fungoval takový studentský barter. Hodně věcí mě nebavilo, těm jsem také nevěnoval moc pozornosti. Ale u věcí, v kterých jsem našel zalíbení, tak tam jsem šel do hloubky. Například u psaní bakalářské práce o marketingu značkových prodejen kávy, jsem se dozvěděl spoustu věcí o kávové historii a kultuře, takže to bylo i o prioritách.
V čem se lišilo studium v Anglii a v České republice?
Bylo zaměřené více na názor studenta a učitel byl v roli „průvoce“ tématem spíš, než přednášejícím. Toto je koneckonců využitelné při prezentacích, kdy nejdůležitější je publikum. Hodně se diskutovalo a předpokládalo se, že student opravdu přečte, co má přečíst dopředu. V Anglii mne však nejvíce zaujalo a zarazilo pojetí praxe a jak lze propojovat teorii s praxí. Psal jsem zmiňovanou práci o značce v kavareství a jednoho dne přišel můj vedoucí práce, Kevin Rowles, a říká: „Mr. H, domluvil jsem Ti dneska interview v Cafe Cali, manažer kavárny Tieter tě očekává.“ Wow, něco takového jsem nezažil a moc to mé akademické práci pomohlo.
Promoce na University of Huddersfield
Proč sis vybral ke studiu zrovna ekonomickou fakultu?
Protože jsem nevěděl, co jiného dělat. (smích) Ne, dělám si srandu, já měl vždy jasno v tom, že budu podnikat, nebo budu pracovat na manažerské pozici. Řízení firem, lidí a tvorba hodnot blo něco, co mne vždy lákalo. Někdo přeci musí mít zodpovědnost za všechny věci, se kterými přicházíme každý den do styku a které nás ovlivňují.
Kdyby ses vrátil o dejme tomu o 5-7 roků zpět, do Tvých studijních let, je něco, co bys udělal jinak?
Samozřejmě ano, myslím, že člověk jako já, detailista a věčný nespokojenec se svými výkony cítí, že mohl být lepší, že mohl být dál. Já bych zpětně nejradši využil další škálu studentských pobytů, jako třeba Erasmus. Jednak kvůli zážitkům, studiu a hlavně jazyku. Věnoval bych se více jazykům, obzvlášť němčině, kterou jsem flákal a nyní, když jsem pracovně ve Vídni, musím mluvit anglicky. A zpětně vždy vidím, že jsem mohl zamakat ještě o trochu více a být dnes úplně někde jinde, to je takový evergreen.
Jak Tě napadlo začít podnikat na poli prezentací?
Řekl bych, že na počátku jakéhokoliv podnikatelského počinu je niterní nestabilní pocit, kdy člověk cítí, že by se mělo něco zlepšit, nebo že něco není využito do míry, do jaké by mohlo. Stejně to bylo i v mém případě. Viděl jsem, že lidé tráví obecně hodiny a hodiny na nudných prezentacích. Říkal jsem si, proč lidé neumí prezentovat, když se s tím setkáváme tak často? Zde se začala rodit myšlenka, nikoliv ještě reálné podnikání.
Nenapadlo Tě třeba i jít tohle řešit interně, jako zaměstnanec, do nějaké firmy? Prostě si po škole najít práci?
Během školy a po škole jsem zaměstnaný nějakou dobu byl, nicméně prezentacím jsem se věnoval dál. A když jsem viděl, že o informace na poli prezentací je zájem a mě se z neplacených workshopů stávají placené, rozhodnutí podnikat na sebe nenechalo dlouho čekat. Ve chvíli, kdy jsem měl z prezentací peněz tak, abych se uživil, rozhodl jsem se specializovat na tuto oblast. Nedávno jsem založil i společnost s ručením omezeným.
Řekl bych, že na počátku jakéhokoliv podnikatelského počinu je niterní nestabilní pocit, kdy člověk cítí, že by se mělo něco zlepšit, nebo že něco není využito do míry, do jaké by mohlo.
Jaké máš tedy zkušenosti s klasickým zaměstnáním?
Zkušenosti se zaměstnáním mám, nicméně to byly spíše kratší úvazky. Zaměstnání přináší řadu výhod, stability a pomoci. Na druhou stranu dávku demotivace, neperspektivy a tzv. nalinkovanosti. S oběma stranami mince je potřeba pracovat, a vnímat jejich existenci. V poslední době mi přijde, že se tyto dva světy do značné míry sbližují a snaží se navzájem pochopit. Zaměstnanec hledá způsoby, jak se více realizovat a dělat na vlastních projektech. Naopak člověk, který podniká, hledá cesty, jak pracovat ve vymezenou dobu a jak si nalinkovat záběr svých kompetencí.
Co Tobě osobně na zaměstnání sedělo a naopak nesedělo?
Jako každému zaměstnanci mi vyhovovala vidina odměny každý měsíc, zodpovědnost za úzkou část agendy a například fakt, že spousta odpovědnosti přechází na zaměstnavatele. Naopak mi nesedělo, že člověk je zkrátka „malý pán“ a nedokáže nic změnit. Nedokáže rozpohybovat kolos a často ani netuší, jak jeho práce zapadá do většího celku. Tomu jsem se chtěl vyhnout nade vše.
Vraťme se zpátky k prezentacím. Čím vším se v této oblasti zabýváš?
Poskytuji skupinová školení a workshopy na nejrůznější témata jako prezentační dovednosti, elevator pitch, sebeprezentace, vystoupení na konferenci, prodejní prezentace a také například prezentace v programech jako Powerpoint a Prezi. Dále je to individuální příprava lidí na konkrétní prezentace, například na vystoupení na konferenci, soutěž a také před investora. K poslednímu bodu se hodně pojí i grafická finalizace, kdy vymyslím koncept prezentace a s kolegy připravíme vizuálně atraktivní materiál, který podpoří řečníka. Zajímají mne však přesahy prezentací do dalších disciplín, a taky co by ještě více pomohlo lidem.
Prvopočátek každého seznámení byl vždy vnitřní boj se sebou samým. Žádalo si to kreativních řešení, někam se protlačit, někoho oslovit a něco vymyslet.
Pokud bych si chtěla přečíst něco o tom, jak co nejlépe dělat prezentace, které knížky bys mi doporučil?
Doporučil bych jít na blog Garra Reynoldse, který má uvedenou veškerou kvalitní literaturu na svých stránkách. Osobně nejvíce čerpám z knížek Nancy Duarte (Slideology a Resonate) a samozřejmě mám doma napěchovanou knihovničku všemi jinými možnými knihami o rétorice, prezentačních dovednostech. Právě ale ta světová literatura je něco, co vyprofilovalo mne samotného.
Lukáš jako řečník na TEDx EAL v Dánsku v květnu 2015
Víme o tobě, že se znáš s celosvětovými kapacitami ze světa prezentací. Jak ses k nim dostal?
Odpověď na tuto otázku mě baví nejvíce, jelikož to pokládám za své nejvetsi úspěchy. Prvopočátek každého seznámení byl vždy vnitřní boj se sebou samým. Žádalo si to kreativních řešení, někam se protlačit, někoho oslovit a něco vymyslet. Uvedu příklad, na obsazeny workshop Beth Susanne, jsem se dostal jen proto ze jsem ji kontaktoval primo, souhlasila se skype hovorem a až během toho jsem ji přesvědčil, že moje účast bude dobře zužitkovaná. Nathana Golda, nejuznávanějšího „Pitch Coache“ v Sillicon Valley, jsem potkal v Praze, jelikož jsem se z dřívějších akcí znal s lidmi, kteří mi o jeho návštěvě řekli. No a poslední a nejlepší blo seznámení právě s Nancy Duarte, která vystupovala na konferenci Pioneers Festival ve Vídni. Na konferenci, na které jsem již několik let po sobě pracoval jako mentor pro start-up týmy. Vysvětlovat, jak jsem se dostal k mentoringu, má velice podobný scénář jako moje seznamování.
Jak lidé v Česku v porovnání se světem vnímají prezentace? Jaká je podle Tebe situace?
Lidí vnímají, že by se v tom měli zlepšovat, a hledají způsoby, jak to dělat. Je to velice pozitivní trend. Bavil jsem se o tomto nedávno i s kolegou a řešili jsme, že trh se změnil a dospěl k upřednostňování formy komunikace. Samozřejmě je důležitý obsah, například produkt nebo služba, nicméně to, jakým způsobem se komunikuje navenek skrz lidi, je klíčové. Češi nejsou zvyklí prezentovat, ale začínají vnímat tuto potřebu. Situace na poli prezentací je obecně mizerná, pro mě však lukrativní. Existují desítky a stovky lektorů prezentačních školitelů a vzdělávacích společností, které vnímají prezentační dovednosti jako políčko v portfoliu. Na druhé strána jsou grafičtí designéři, kteří však zase nerozumějí „osobní komunikaci.“ Skvělý čas vyplnit mezeru na trhu!
Podnikáš nějaké čtyři roky. Co bylo tím impulsem „jo, teď do toho jdu“?
Prvně je nutno podotknout, že to nebylo jednorázové rozhodnutí podnikat. Co však rázné rozhodnutí bylo, tak že nyní už nebudu pracovat a dělat prezentace zároveň, ale jdu do toho se specializovat! Převážně to byla energie, kterou mi dodávalo okolí, když mne utvrzovali a podporovali v tom, abych to dál dělal. Že mi fandí a budou mne sledovat. To byl velký motivační prvek, zároveň mi to přišlo vhod, neboť jsem vždy chtěl prezentování zlepšovat.
Jak se Tvé podnikání rozvíjelo?
Velice pozvolna a organicky. Veškeré zakázky plynuly čistě z referencí, což je také to nejjistější platidlo dnešní doby. Vždy jsem se snažil o maximální přidanou hodnotu pro klienta, aby si sám prezentace zamiloval a aby se svou konkrétní dosáhnul, čeho by si přál.
Neustoupit ze své vize je to, co odlišuje úspěšné od neúspěšných.
Je něco, co tě zaskočilo, ať už mile nebo nemile?
Vždy mne mile překvapila zpětná vazba lidí na mých workshopech, ale i lidí, kteří viděli třeba mé video na internetu, kde sdílím části svého know-how. Jsou velice vděční, že se někdo snaží o zlepšení této oblasti. Nemile mne překvapily akorát konkurenční boje, které mezi školiteli mohou vzniknout. Nejvíce mne však baví pracovat s „otevřenými“ lidmi, kteří se opravdu chtějí něco naučit, a snaží se ihned zapracovat vědomosti.
Fungování sám na sebe. V čem vnímáš výhody a v čem nevýhody?
Nevýhodou i výhodou zároveň je, že je člověk vlastním pánem. Pokud nemá aktivity, nebude mít na „účtenky“, pokud však aktivity má, pak není problém, aby se sebral a jel na výlet všude možně, kdykoliv si zamane.
Byly někdy chvíle, kdy jsi toho chtěl nechat?
No jasně. Je to součástí celého podnikání. Člověk se často setká s propastmi, nástrahami a chybami. Poskytují však velkou zpětnou vazbu. Po čas mého podnikání přicházely těžší situace v opakujících se intervalech. Převážně jsem řešil cash-flow, jelikož nebylo vždy lehké přesvědčit klienty, že mladý člověk má kompetenci a kredit povídat o povídání. Zároveň si člověk uvědomí, že pokud poleví jeho obchodní aktivita, velice rychle se to ukáže i na jeho bankovním účtu. (smích) Momentálně je nás šest, což naznačuje, že se vyplatilo nesejít z cesty.
Co je na podnikání podle Tebe nejtěžší?
Pracovat se svou vnitřní motivací a udržet si drive. Jak jsem již odpovídal, vždy přijdou i stinné stránky podnikání a neustoupit ze své vize je potom to, co odlišuje úspěšné od neúspěšných. Podnikání je také o neustálé práci s lidmi a kdo neumí vycházet dobře s lidmi, tak bude mít velké potíže. Jak v začátcích podnikání, kdy je potřeba sehnat parťáky, první klienty, tak i posléze v dalších fázích zralosti podniku, kdy musíme neustále řešit mezilidské vztahy. To je velmi těžké a chce to značný trénink a zkušenosti.
Dokázal bys poukázat na nějakou zkušenost, kterou bys označil za totální fail, u které ses zapotil a považoval ji za totální nezdar, a přitom Tě posunula vpřed? A jak ses z ní poučil?
Já nedokážu asi popsat nějaký jeden totální fail. Nepřijde mi, že bych měl jeden fatální, kterž by mne raketově posunul. Měl jsem však spoustu malých failů, které mne posunovali postupně. Jsou to různé věci, špatně investovaný čas do nesprávných akcí, špatně investované peníze do hmotných věcí, ale člověk se učí vždy, když si řekne, tak tohle byla blbost, Lukáši, a důležitější věc je neudělat stejnou pitomost znovu. Stejně tak se mi nepovedly některé prezentace, nevyšel vtip, lidé nepochopili, co jsem chtěl sdělit. Všechno to jsou okamžiky, kdy jsem se poučil. První obchodní schůzky u klienta, kdy jsem trémou nemohl mluvit, byl velice silný zážitek, kdy jsem si řekl, že to již nechci nikdy absolvovat znovu.
Nedávno ses rozhodl udělat ten krok a založit si svou prezentační agenturu, společnost s ručením omezením. Proč?
Je to další krok k realizaci mé vize. Tvořím agenturu, která se stane středobodem prezentačního vesmíru. Je tam více faktorů, je to otázka ručení a například i požadavků, který vnímám ze strany klientů, hlavně těch velkých. Chtějí, aby jejich dodavatel měl právní subjektivitu a celé partnerství bylo více „oficiálnější.“ Je to i signál pro budoucí dodavatele a následně zaměstnance, že to již není jen „Lukáš“, který se snaží něco prosadit.
Co máš v plánu dál? Kam chceš firmu posunout?
Rád bych shluknul pod jednou značkou více projektů, které by posunovaly prezentace po celém světě. Školící činnosti a agenturní projekty jsou jen špičkou ledovce toho, co by se s prezentacemi dalo dělat. Existují další možnosti, psaní knih, publikování obsahu, informační produkty, anebo vývoj dalších prezentačních programů. Vše je možné a perspektivní. Co je ale nejdůležitější, je zaměření se na nejpodstatnější věci v tuto chvíli, čili bych se tady asi neměl moc „rozohnit“. (smích)
Systematičnost práce a obchod jsou oblasti, kde české start-upy ztrácí.
Hodně pomáháš různým start-upům. Jaká je podle Tebe “situace na scéně” v tomhle ohledu? Jak u nás fungují start-upy?
Je to veliké téma a vydalo by to na samostatný rozhovor. Nicméně komunita start-upů je velice rychle se rozvíjející. Lidé mají ambice tvořit celosvětové projekty, které skutečně změní věci k lepšímu. Ne vždy se to samozřejmě podaří a ne vždy člověk dělá projekty s touto vizí. Setkáte se s podtextem rychlého výdělku, kde ani tak nezáleží na reálném přínosu pro klienta. To k tomu ale patří. České start-upy jsou úžasné po stránce technologických řešení. Nejlepší vývojáři pocházejí ze střední a východní Evropy a jsou velice rychle přetahováni globálními firmami do start-up center světa. České start-upy však získávají sebedůvěru a prosazují se skrze mezinárodní konference, kde skvěle prezentují a reprezentují. Fandím jim!
V čem naopak české start-upy třeba ztrácí? V čem vidíš prostor pro zlepšování?
Prvně bych se pouze rád pozastavil nad slovem start-up a co si pod ním představujeme. Díky médiím a nové vlně podnikání s technologiemi se start-upem rozumí vysoce riskantní podnik, s možnou vysokou mírou růstu a vysokou návratností. Toto splňuje projekt, který je technologického rázu a může tedy růst velice rychle. Obecná literatura ale označuje start-up jako jakýkoliv podnikatelský záměr v prvotní fázi vývoje. Pokud se budu držet té první definice, té populárnější, pak je to systematičnost práce a obchod, kde české start-upy ztrácí. Často se českým start-upům také vytýká nedostatečný tah na branku ve smyslu globálních ambicí. To znamená, že projekt nesmírně propracovaný a unikátní zůstává fungovat jen na našem trhu, i když má velký potenciál. Máme úžasné vývojářské kapacity a ty se často stávají klíčovou devízou globálních firem, místo toho, aby v České republice globální firmy vznikaly.
Pořád se mluví o těch technologických start-upech. Má šanci prorazit v této komunitě i někdo s netechnologickým záměrem a nápadem?
Stoprocentně ano. U nás se takovýto typ „netechnologických“ start-upů sdružuje hodně kolem center ImpactHUB a paní Margareta Křížová je velkou podporovatelkou takovýchto záměrů, převážně na svém blogu a skrze své akce. Měl jsem čanci vidět i takové projekty v rámci soutěží Nápad roku, Social Impact Awards, Laborator Vodafone, nebo Nestlé pro vodu. Je dobré dopídit se k těmto soutěžím, jelikož mohou posloužit jako inspirace. Vemte si však, jak úspěšné projekty mohou vzniknout i lokálně, je jich spousta. Značkové kavárny, pekárny…a například jsem nedávno od kamaráda slyšel o úžasném projektu. Začal vyrábět a dodávat plastové komposty do zahrad a nevěřili byste, kolik peněz se dá vydělat na takto úzce vyprofilovaných počinech.
Byl jsi někdy součástí nějakého start-upového týmu? Pokud ano, jakého? Jak to dopadlo?
Napadají mne dvě odpovědi. Jedna je, že součástí takového týmu jsem v Presenation. Druhá odpověď potom je, že se členem start-upového týmu stávám pokaždé, kdy s takovým projektem připravuji jejich prezentaci. Druhou odpověď vnímám opravdu ntenzivně, jelikož musím pochopit jejich přemýšlení, byznys model. Dopadá to vždy skvěle, myslím tím skvěle připravenou prezentací a to, zda start-up setrvá a bude úspěšný, je úkol celého týmu.
Lukáš a jeho Presenation tým
Jak jde podle Tebe skloubit podnikání s osobním, partnerským či rodinným životem?
Je to další ze zásadních otázek podnikatele. Znám příběhy, kdy podnikání nešlo skloubit s osobním životem, ale naopak i případy, kdy to skvěle funguje. Člověk musí najít partnera nastaveného na stejnou vlnu. Zároveň je také třeba věnovat osobnímu životu dost času, s čímž mám já osobně trochu problém. Připadá mi, že mi hlava šrotuje neustále v plných pracovních obrátkách. Skloubit to ale dozajista jde.
Lukáši, hodně se pohybuješ i mezi mladými lidmi, studenty a podobně. Co by podle Tebe měli dělat dnešní studenti, aby zvýšili svou šanci uspět?
Neměli by se bát využít všech příležitostí, které se jim naskytnou. Myslím nyní zahraniční pobyty, zájezdy, výměnné programy, je toho opravdu spousta. Přijde čas, kdy člověk zreviduje a uvědomí si, že toho ještě spoustu nevyužil. To je potom velká škoda, jelikož čas nevrátíme. Zároveň lze chápat i využívání všech ostatních příležitostí, někoho oslivt, seznámit se, poprosit o doporučení. Studenti by se neměli bát dělat práci navíc, sbírat zkušenosti, zapojovat se do projektů. To vše jim totiž pomůže co nejrychleji pochopit, co by opravdu chtěli dělat. Čím rychleji studenti naleznou svou vizi, tím spíše za ní půjdou, a tím pádem budou šťastnější a úspěšnější… A rozhodně by měli chápat, že celý jejich život byl, je a bude předurčen dobře zvládnutými prezentacemi. Je třeba umět se prodat. Nebojte se prezentovat a sdílet svůj příběh!
Díky za rozhovor, uvidíme se za pár týdnů na Campu.
Dalšími mentory BeEager Campu v červnu 2015 jsou Lucie Odehnalová a Petr Pasek.