Půjdeme rovnou k věci.  Aleši, čím se zabýváš?

Jmenuji se Aleš Vyka a jsem jednatelem společnosti AstrumQ Interactive s.r.o. V současnosti také pracuji na pozici jejího výkonného ředitele. Hlavní náplní mé práce je v podstatě realizace strategie firmy, rozhodovat o aktivitách firmy, o projektech, do kterých půjdeme, no a v neposlední řadě také obchodní činnost, tedy shánění nových kontaktů, realizace schůzek, akvizice nových klientů.

Co dělá Vaše firma, AstrumQ Interactive s.r.o.?

Věnujeme se především vývoji mobilních a webových aplikací. Propojujeme tyto dvě aktivity dohromady pro zákazníka tak, aby mu to přinášelo co největší užitek. Většinou neprogramujeme jen tak do zásoby, ale programujeme komerčně na základě potřeb našich klientů.

 

„Máme Podnikatelský Inkubátor, který podporuje podnikání u nás v kraji. Máme tady VŠB, která naopak podporuje vzdělávání. Situace se pomalu zlepšuje, ale je otázkou, čistě filozofickou, zda-li se tyto oblasti vůbec někdy dokonale protnou.“

 

Co z těch Tvých aktivit Tě baví nejvíc?

Ta práce s lidmi. Ať už interně ve firmě, to znamená vedení těch lidí, jejich motivace, vytváření takového pracovního prostředí, kde vzniká synergie – naši lidi dostanou prostor rozvíjet se v činnostech, které je baví, prostor být iniciativní a přicházet s nápady, nás jako firmu to posouvá dále a užitek má z toho i klient, neboť tím pracujeme na zdokonalování našich služeb.

Jak ses k podnikání vůbec dostal?

Dostal jsem se k tomu asi před čtyřmi lety, kdy jsem v Podnikatelském Inkubátoru v Ostravě (dále PI, pozn. redakce) založil firmu, která se tehdy jmenovala, Vyka.eu – web & marketing a měl jsem ji v podstatě založenou jako OSVČ. Firma se tehdy věnovala hlavně tvorbě webových stránek a internetovému marketingu, v průběhu dvou let jsme se v tomhle odvětví poměrně dobře oťukali. Získali jsme první klienty i partnery ke spolupráci, prošli si prvními úspěchy i „průsery.“

Proč sis pro založení firmy vybral zrovna Podnikatelský inkubátor?

Psal jsem tehdy svou bakalářskou práci u rektora VŠB-TU Ostrava, pana profesora Ivo Vondráka, který byl tehdy ještě děkanem Fakulty elektrotechniky a informatiky, kde jsem studoval. Svou bakalářskou práci jsem měl zaměřenou na vytvoření procesů pro internetový marketing, jak optimalizovat webové stránky, aby byly na vrcholu před konkurencí. Pan profesor Vondrák mi dal tehdy ten impuls, kdy se mne zeptal, jestli bych to nechtěl skloubit i s tím podnikáním, že je tady možnost startu v PI, a že tam hledají přesně takové lidi, jako jsem já.

Nebál ses toho podnikání?

Ani ne. Já už jsem v té době poměrně dlouho věděl, že bych podnikat chtěl. Tam mi zase byl vzorem můj otec, kterého v padesáti letech vyhodili z práce, a on začal podnikat. Dneska má už nějakých deset let úspěšnou firmu, věnuje se genealogii, vyhledávání a stavění rodokmenů. Měl to těžké, úplně změnil obor, všechno se postupně učil včetně jazyků, latiny, ale zvládl to a je mi velkým vzorem.

V čem PI nejvíc pomohl?

Kontakty, to je asi největší deviza. A zázemí vysoké školy, do dnešní doby spolupracujeme se studenty z VŠB, kteří do našeho oboru směřují.

 

astrumq-logo (2)

 

Vzhledem k tomu, že PI funguje hlavně ve spolupráci s VŠB-TU Ostrava a Ty i Tví kolegové jste byli ještě studenti, měli jste i nějaké studentské výhody?

Paradoxně to zrovna tam moc nefungovalo. Nikdo tam na nás nebyl moc připraven. Obecně panuje názor, že student má studovat, a ne pracovat nebo dokonce podnikat, takže tam jsme občas naráželi. Hlavně když jsme třeba žádali o nějakou změnu ve výuce, nějakou výjimku, tak se na nás dívali spíše skrze prsty, že nabouráváme ten akademický svět.  Takže tu máme PI, který podporuje podnikání u nás v kraji, a máme tu VŠB, která naopak podporuje vzdělávání. Situace se pomalu zlepšuje, ale je otázkou, čistě filozofickou, zda-li se tyto oblasti vůbec někdy dokonale protnou.

Už máš dostudováno?

Nemám. Mě v podstatě nakonec z magisterského studia vyhodili. Začal jsem se totiž více věnovat tomu podnikání, než studiu. Škola mi dala perfektní technický základ, tu odbornost, ale neučila mě žádné soft-skills, které se prostě člověk musí naučit v tom podnikání uplatňovat. Jenže mne to „podnikatelské vzdělávání“ začalo bavit více, věnoval jsem mu více času. Zjistil jsem, že obchod se dá dělat i bez školy, a že technické znalosti už dostatečné mám. Zkoušel jsem ve studiu pokračovat, ale v současné době jsem magisterské studium nedokončil, zvažuji odchod. Se vzděláváním jsem nepřestal, vzdělávám se individuálně podle svých aktuálních nebo budoucích potřeb. Titul si plánuji dodělat, ale v současné době mě žádný z nabízených programů nenadchnul.

 

„Máme za sebou dva roky podnikání. A já teď stojím tady…“

 

Jak se Tvé podnikání vyvíjelo dál?

No, na začátku jsme ani nesháněli moc lidí do firmy. Měli jsme tým několika lidí, který dělal na daném projektu. Já v podstatě hrál roli projektového manažera. Pracovně jsme stíhali, měli jsme vždy pár zákazníků. Fungovali jsme. Pak jsme se ale přihlásili do několika soutěží s pár vlastními nápady, na kterých jsme dělali mimo zakázky. Například jsme vyvinuli systém Games on iPhone, který měl vylepšit systém vyhledávání her v systému iOS. Tehdy jsme vyhráli dotaci sto tisíc korun na rozvoj tohoto produktu. Náš nápad nám už tehdy organizace StartUp Yard ohodnotila na nějakých 1,5 milionu korun, no a následně přišla nabídka prezentovat tento náš nápad na konferenci v Národním domě v New Yorku.

Jak ses s touto výzvou popral?

Byl duben 2012 a já do té Ameriky na takovou čtyřdenní dobrodružnou výpravu odjel. Dostalo se mi příležitosti prezentovat před asi 80 potenciálními investory. Hektické bylo ale i období před odletem. Potřeboval jsem asi padesát tisíc, abych tam mohl odletět, na úhradu letenky a ubytování na pět dnů, a zjistil jsem, že ty peníze nemám. Ale chtěl jsem odjet a potřeboval jsem ty peníze sehnat, takže jsem pro nás začal shánět sponzory. Začal jsem se prodávat, oslovovat různé partnery, a říkat jim, jaké výhody budou mít z toho, když nás podpoří. No a nakonec se mi to povedlo, naším podporovatelem se stala mimo jiné i VŠB, kterou jsme tam díky tomu také zviditelnili, a já jsem mohl odletět.

Jak moc jsi byl nervózní? A jak se Ti to pak povedlo? Na konferenci v New Yorku přece neprezentuješ každý den.

Nervózní jsem byl. Jazyková bariéra, nebyl jsem si svou jazykovou vybaveností úplně jistý, sál plný potenciálních investorů…Ale dal jsem hodně do přípravy a věřil jsem, že to dopadne dobře.  Byl tam zároveň taky jeden strašně silný moment, který si budu dlouho pamatovat. Stoupl jsem si tam na jeviště, a začal jsem svou prezentaci vyprávěním svého příběhu. A ten příběh začal nějak takhle: „…Máme za sebou necelé dva roky podnikání. A já teď po těch dvou letech stojím tady a představím to, na čem pracujeme a naše nápady.“ A najednou všichni začali tleskat. Bylo to moc hezké, nicméně tehdy mi došlo, že člověk dlouhou dobu něco dělá, něčemu se naplno věnuje, jede přes půl světa na konferenci, a tam má najednou pouze pět minut na to, abych se uvedl tak, jak chce, aby ho chápali a znali a brali. Objevil se tam velký pocit zodpovědnosti, ale i odhodlání. Investici jsme sice tehdy nezískali, ale ta zkušenost mne posunula vpřed. Dostal jsem zpětnou vazbu od lidí, kterých si vážím. Zůstáváme s nimi dále v kontaktu, i když už je to dva roky, co jsem tam prezentoval. Máme kontakty v Americe, které vím, že lze využít v případě, že bychom na americký trh chtěli vstoupit. A my určitě chceme, i když ne hned. :)

Co bylo po Tvém návratu?

Já vždycky, když se takhle odněkud vrátím, tak mám tendenci firmu celou překopávat. A Amerika mi k tomu dala více než dost podnětů. Když to zkrátím, postupně k nám do firmy přistoupili další lidé, se kterými jsme se vrhli na programování mobilních aplikací, ať už „do šuplíku“ těch, které nás bavily, nebo pro klienty. Byl to vlastně konec Vyka.eu web & marketing a v létě 2012 jsme úspěšně založili firmu AstrumQ Interactive s.r.o. a podařilo se nám firmu odstartovat poměrně velkým projektem, do kterého byla vložena investice ve výši necelého milionu korun.

 

„Poprvé mam pocit, že když se rozhodujeme, tak na základě dat a ne pouze na základě pocitů.“

 

Jak vnímáš firmu teď, téměř dva roky po jejím založení?

Od té doby jsem se hodně naučil. Firmu vnímám jako neustále měnicí se element, za poslední rok jsme ušli kus cesty v rozvoji jak firemním, tak osobním. Nové zkušenosti s většími projekty nás opět posunuly dále. Ale bez našeho zapálení bychom se asi nikam neposunuli, prostě chceme.

Říkáš měnící se element. Jaké změny bys zmínil třeba za poslední rok?

Udalo se hned několik změn. Na začátku roku jsme zúžili nabízené služby, zaměřili jsme se na vývoj mobilních aplikaci a utlumili jsme tvorbu webových stránek a znovu jsme obnovili, několik starších projektů, které se vyklubaly jako zajímavé např. New yorský projekt Games-on-iphone, na který jsme získali 2,1 mil. investici od Agentury CzechInvest. Začali jsme od začátku roku vice šlapat po cashflow. Přesně jsme si stanovili finanční cíle, které chceme dosáhnout. V neposlední radě jsme začali vylepšovat kvalitu našich služeb, abychom nabízeli zákazníkům co možná nejvyšší kvalitu. Taky jsme začali kvalitněji pracovat s kontakty, potkávat se s lidmi z oboru i mimo něj, například na podnikatelských snídaních Business for Breakfast, kam pravidelně docházíme. A díky kterým vlastně jedu i na BeEager Camp jako mentor.

Jak se Ti daří firmu řídit?

Zdokonalili jsme naši vnitřní strukturu firmy, kde se blíže snažíme analyzovat náš výkon, kdo jak pracuje a na čem. Poprvé mam pocit, že když se rozhodujeme, tak na základě dat a ne pouze na základě pocitů. Zbavil jsem se několika předsudků, že něco nejde a že je vše o jednání, vždy se dá leccos zachránit, jen se musí chtít.

Jaké máš plány s firmou dál?

Já tomu říkám rok stabilizace, stabilizujeme 4 základní pilíře: cash-flow, procesy, odběratele a služby. Když se chce firma posunout, musí hodně úsilí dávat dovnitř systému, posléze může udělat hezkou fasádu a lákat nove klienty. New York je ještě daleko, ale blížíme se každým dnem :-). Ještě před New Yorkem zaútočíme na Prahu a Brno, kde se nám daří nalézat nové klienty. Chceme čerpat co nejvíce zkušeností na cestě za americkým snem.

Jak zvládáš propojit osobní život s pracovním?

Velmi dobra otázka, rád bych řekl, že vše zvládám na jedničku, ale není tomu tak, viděl jsem  posledních pár let jen práci a osobní život jsem vypouštěl, nebylo proč se nějak vzrušovat. A jak to tak bývá, někoho potkáte a ten vám změní úhel pohledu, a vy chcete byt s tou danou osobou. O to více si teď cením svého volného času a rád ho trávím s fajn lidmi. Nejsem úplně vzorný, ale čas pokud člověk chce, tak se vždy najde. Snažím se i sportovat a začínám si oblibovat golf, prozatím jen tréninkově, ale v budoucnu bych chtěl hru perfektně ovládat a relaxovat v přírodě.

Díky za povídání Aleši, těšíme se na Camp.

 

Dalšími mentory BeEager Campu v dubnu 2014 jsou Tomáš Král a Jan Podzimek.