Laďa Drozd se nerad fotí. Z profilu ale vypadá podobně, jako pán na ilustrační fotce – a věříme, že uchazeči se po pohovoru s ním usmívají stejně spokojeně. Skutečného Laďu Drozda uvidí naživo pouze účastníci Campu.
Dobrý den Láďo, co by o Vás účastníci BeEager Campu měli hned na začátku vědět?
No, co o sobě říct? Pokládám se za „normálního“ chlapa. Vyrůstal jsem na vesnici. Takže v okolí lesy, voda, spousty kamarádů, taky první lásky, ale i lumpárny a průšvihy. Nicméně v tuto chvíli bydlím v Rožnově pod Radhoštěm, jsem ženatý a mám dvě dcery. Jedna studuje VŠ a ta druhá mladší je v deváté třídě a stojí před rozhodnutím kam po základní škole.
Co jste vystudoval?
Absolvoval jsem průmyslovou školu zaměřenou na výrobu plastů a gumy ve Zlíně. Plastikařina mě však nepřitahovala. Zjistil jsem, že mne baví více práce kolem lidí. Po maturitě jsem šel tedy na Masarykovu univerzitu, obor pedagogika.
V době, kdy jsem se rozhodoval, jaký obor zvolit, rozhodl o tomto zaměření článek v časopise.
Jaký jste byl student?
Co do věcné stránky, nikdy jsem se studiem neměl zásadní problém. Řekl bych, že jsem patřil vždy ke studentům s výborným prospěchem. (úsměv)
Co Vás ve škole bavilo a co naopak nebavilo?
Dobrá otázka. Nikdy jsem neměl vztah k matematice. Asi to už bylo dáno tím, že na základní škole, ale i na střední, byli vždy vyučující matematiky velcí „nerváci“, kteří nechápali, že něco nechápu. (smích)
Proč jste se po střední škole rozhodl jít studovat pedagogiku?
Vystudoval jsem obor sociální pedagogika. V době, kdy jsem se rozhodoval, jaký obor zvolit, rozhodl o tomto zaměření článek v časopise. Byl to rozhovor s jedním personálním ředitelem, který v článku zapáleně hovořil o své práci, o její pestrosti a nevšednosti, která vychází z individuality každého z nás. Vzhledem k tomu, že jsem pak při procesu výběru školy objevil v několika ročnících předmět personální řízení, bylo rozhodnuto.
Co Vám dalo studium na vysoké škole?
Bylo to super období, spousty kamarádů, volného času, noví lidé kolem mě. Studium mi dalo takovou základní přípravu pro práci, kterou jsem chtěl dělat. Měl jsem štěstí i na vyučující. A možná taková ojedinělost nakonec: žádnou zkoušku jsem nikdy neopakoval.
Co vše Vám naopak nedalo?
S odstupem času můžu říci, že i když se mi zdálo, že po studiu vysoké školy mám vše potřebné pro praxi, s nástupem do praxe jsem procitl. Studium bylo pouze v teoretických rovinách a postupně jsem zjišťoval, že ona praxe je úplně jiná. Je to tvrdý život s každodenními problémy, do kterých vstupuje spousty vlivů, které mnohdy nejste schopni ovlivnit. A na ty Vás ve škole prostě nepřipraví.
Jak tedy začala Vaše profesní dráha?
Moje profesní dráha začala nástupem na Ministerstvo vnitra. Dá se říct, že mě tam přivedla touha po dobrodružství. Začal jsem pracovat na odhalování trestné činnosti. Pracoval jsem na spoustě případů, které se zapsaly i do dějin kriminalistiky. Poznal jsem spousty „zajímavých“ osobností. Byla to ta práce s lidmi, po které jsem toužil. Později jsem také kriminalistiku učil, ale to byl zase ten návrat k teoriím odtrženým od skutečného života.
Jak jste se potom dostal k personalistice?
Ta příležitost přišla s vypsáním výběrového řízení na pozici personálního ředitele Gumáren Zubří. Měl jsem za sebou určitou teorii na škole, praxi v práci s lidmi, i když zaměřenou jinak. To byla první příležitost, jak se dostat k práci ve skutečné personalistice. Přihlásil jsem se do výběrového řízení. Měl jsem obavy, zda uspěju, jak bude výběrové řízení probíhat, kolik na něj přijde dalších kandidátů. No a ono to vyšlo. V oblasti personálního řízení pracuji již více jak 18 let.
Ženy jsou v personalistice často daleko citlivější k ostatním než muži, daleko více zvažují své kroky a rozhodnutí. Muži jsou zase přímočařejší.
Co vlastně je personalistika a jak ji vnímáte?
Na to mám jednoduchou odpověď, i když možná trochu obecnou. Pro mne je to práce s lidmi.
Jak se lišila personalistika v jednotlivých firmách, kde jste pracoval?
Oblast personálního řízení jsem měl možnost poznat v několika firmách. Kromě zmiňovaných Gumáren Zubří to byl ještě největší lesnicko-dřevařský holding v republice, CE WOOD a.s., Kostelecké uzeniny ze skupiny Agrofert, TON Bystřice pod Hostýnem a v této chvíli pracují ve firmě Tafonco a.s. – dceřinné společnosti Tatra Trucks. Každá z těchto firem svojí specifickou výrobou nese i rozdílnosti v oblasti personalistiky, a to zejména v oblasti operativní práce a kultuře firmy. Liší se také věci související se strategií lidských zdrojů. Nicméně práce na rozvoji zaměstnanců, jejich motivace je ve všech firmách podobná.
O rozdílech se rádi dozvíme více na Campu. Co Vás na personalistice nejvíce baví?
Kdybych měl vybrat jednu oblast, tak řeknu, že to jsou rozhovory s novými kandidáty a výběry zaměstnanců. Člověk se setká s množstvím zajímavých lidí, baví mne odhalovat jejich potenciál.
Kdo je podle Vás dobrý personalista?
Myslím si, že je to člověk se skutečným zájmem o druhé lidi, s vysokou dávkou empatie a diplomacie. Tyto aspekty se pak odráží i v jeho práci.
Co musí podle Vás člověk vystudovat a dělat, aby se stal personalistou?
Myslím, tak jak jsem v praxi poznal, že není důležité, co člověk vystuduje, ale jeho skutečný zájem o obor.
Při výběrových řízeních se však potkávám s menší dávkou sebedůvěry a vyhraněnosti, kam svoji profesní kariéru chtějí směřovat. A to může být v konečném důsledku jejich brzdou.
Často se setkáváme s tím, že roli personálního ředitele zastávají ženy. Jak se mezi nimi cítíte jako muž?
Nikdy jsem s tím neměl problém. Ženy jsou v personalistice často daleko citlivější k ostatním než muži, daleko více zvažují své kroky a rozhodnutí. Muži jsou zase přímočařejší.
Jaké máte zkušenosti s absolventy? Pokud připustíme určitou míru generalizace, v čem jsou dobří a v čem mají mezery?
Absolventi přicházejí velmi dobře teoreticky připraveni. Při výběrových řízeních se však potkávám s menší dávkou sebedůvěry a vyhraněnosti, kam svoji profesní kariéru chtějí směřovat. A to může být v konečném důsledku jejich brzdou.
Láďo, děkujeme za rozhovor. Budeme se těšit na Camp a Vaše historky jak z personalistiky, tak kriminalistiky.