NEJLEPŠI BLOG naší blog párty.
Máme hodně vysokých škol. Tím pádem hodně vysokoškolských studentů. A je také hodně vysokoškoláků, kteří studují školu a obor, který studovat nechtějí.
A jsou i takoví, kteří studují školu, kterou chtějí, ale neví proč. Nemají od školy (snad kromě zisku samotného titulu) žádná očekávání. Proč? Protože nevědí, k čemu jim škola má být – neví, co chtějí dělat po škole, co přesně chtějí studiem získat. Rozhodla jsem se proto pro malý experiment.
Od září 2012 učím na ekonomické fakultě, konkrétně studenty čtvrtého ročníku. Úvodní hodinu jsem se rozhodla pojmout trochu jinak, než jen sdělit studentům podmínky absolvování předmětu, jaký je můj e-mail a kdy mám konzultační hodiny. Rozhodla jsem se zahájit hodinu stejně, jako zahajuji jiné kurzy: zjištěním očekávání studentů. Ti mají na výběr spoustu předmětů, zajímalo mne tedy, proč sedí zrovna na tom mém.
„Vezměte si všichni papíry, podepište si je….ne, písemku nepíšeme. Odpovíte mi každý sám na tyto otázky:
Co očekáváte od předmětu Manažerská psychologie a interkulturní management?
Co konkrétně Vy se tady chcete naučit?
Jaký má mít pro Vás tento předmět přínos?
Proč tu vlastně sedíte?“
Jednoduché otázky tak typické pro každý komerční vzdělávací kurz za hranicemi státního vzdělávání.
Udivené pohledy. Co to po mě proboha chce? Já mám něco očekávat? A jak mám vědět, co se tady budeme učit? To jsem si měl přečíst osnovy toho předmětu, když jsem se do něj hlásil? Přednášku už jsme sice měli… ale od toho je tu snad ona, aby mi řekla, co se naučím, ne?
Nejjednodušší a asi i nejupřímnější odpověď na otázku „co se tu chcete naučit, proč tu vlastně sedíte“ bylo „mám to v rozvrhu.“ Odsedím si to tu, dostanu zápočet, pak zkoušku, a vaše 4 kredity mě posunou zase blíže titulu.
Co po škole?
V rámci diskuze nad odpověďmi na položené otázky jsme se dostali i k logicky navazující otázce „Co chcete dělat po škole? Čemu se chcete věnovat?“ Pro některé skoro nezodpověditelná otázka – kromě odpovědi „ještě nevím“, „uvidíme, co se naskytne“ a „hlavně, ať si něco najdu, je jedno co“ jsem slyšela i odpovědi typu „půjdu ještě někam na školu, ať mám ještě statut studenta“ nebo dokonce „pracák to jistí.“ Ale otázka zněla:
CO CHCEŠ PO ŠKOLE DĚLAT?
Čemu se chceš věnovat?
Co Tě baví natolik, aby ses tím chtěl živit?
Jak Ti má tento předmět pomocí ve tvé budoucí kariéře???
Dopracovat se ke konkrétním odpovědím a ještě konkrétnějším individuálním očekáváním každého studenta ve skupině týkajících se školního předmětu, zabralo více než 40min. Toho času ale nelituji. Třeba jsem přiměla pár lidí, aby se zamysleli nad tím, co se v mém předmětu vlastně chtějí naučit, aby to jednou využili i mimo akademickou půdu. A možná jich pár začalo přemýšlet i v souvislostech, které jim určitě zaberou ještě více než těch čtyřicet minut…Ale které jim mohou ušetřit hodiny strávené ve frontách na úřadech práce. A nebo ještě delší hodiny plné frustrace z toho, že dělám práci, která mě vůbec nebaví.
