Začneme stejně, jako u většiny našich mentorů. Kdo je Tomáš Tetík?
Jsem člověk nadšený pro dobrodružství, cestování a poznávání nového. Dá se říci, že jsem celý život v pozitivní náladě, i když jsou některé situace hodně náročné. Když jsem žil na horách, pomohl jsem jedné rodině a nechal je přenocovat u mě na baráku. No a po čase se ta rodina bavila s někým o tom, jak mě na horách potkali, ale nepamatovali si jméno. Vykládali jen, že jim tehdy moc pomohl jeden úžasně pozitivní člověk, stále se usmíval a měl dobrou náladu. A ten s kým, s kým se o tom bavili, reagoval slovy “Tak to mohl být jedině Tetík, nikdo jiný tak dobře naladěný ve Špindlu není.” To mne asi provázelo celý život. Úsměv a jakési sebevědomí, že chci žít tak, jak nejlépe dovedu, a být fér k okolí.
Co po pracovní stránce?
Během svého života jsem vyzkoušel asi vše, co mne kdy lákalo. Sporty, cestování, práci pro mezinárodní společnosti jako zaměstnance v manažerských pozicích, jako poradce a školitel, dlouhou dobu jsem se věnoval také práci v oblasti léčení těla a duše – masáže a terapie.
Co si myslíš, že je na Tobě nejzajímavějšího?
Každého zaujme něco jiného. Lidi zajímá to, jak jsem nechal manažerské práce, prodal byt a odjel jsem pryč bez plánů do země, o které nikdo moc nevěděl, do Guatemaly. Proč jsem dal veškeré své úspory na dvouroční osobní studium masáží a života jinak, než jsem ho znal. Zajímá je, jak najít takovou odvahu udělat podobný krok do neznáma, a nemusí to být jen o cestování. Mnoho lidí také zaujme, že žiji na samotě v horách a nevadí mi být v ústraní ve věku 44 let, i když v současnosti už zase koketuji i s Prahou, hlavně kvůli pracovním aktivitám.
“Tak to mohl být jedině Tetík, nikdo jiný tak dobře naladěný ve Špindlu není.”
Co lidi nejvíce zajímá na Tvém pobytu v Guatemale? Přece jen jsi tam strávil podstatnou část života.
Zajímají se, co jsem tam zažil při pobytu se šamany, jaké to je. Strávil jsem tam s nimi v kuse rok a půl života a celkově tam pravidelně jezdím 12 let. To asi také není úplně obvyklé, jezdit někam na jedno místo tak dlouho, být tam vždy čtyři měsíce v kuse, a stále něco studovat, číst a udělat si vlastní disciplínu na meditace, studium, masáže, reiki, přednášky šamana na břehu oceánu. Hodně lidí se taky zajímá i o rituály a mayská znamení, ve kterých je velká moudrost a možnost, jak podpořit životní změny a plány tím, jak přemýšlí a tím, co pro to udělají v mentální rovině.
Někteří by možná řekli, že to zní idylicky a romanticky.
Ta romantika zmizí, když tam jste a musíte každý den udělat něco, do čeho se vám moc nechce. Ale proběhla tam moje velká změna v myšlení a pohledu na svět. To bylo zásadní, změna ve způsobu, jak nahlížím na svět – a to už někdy deset, jedenáct let zpátky, když mi bylo 33 let.
Vraťme se teď na chvíli zpátky k začátkům. Co jsi vystudoval?
Vystudoval jsem ČVUT, strojní fakultu. Nedá se říct, že by mne tam nic nebavilo, ale docela se to tomu blíží. Bylo to studium za totalismu na jediné pro mne dostupné škole. Bavilo mne tam být, zabývat se něčím, co mě vzdělává a učit se humanitní předměty – těch tam ale moc nebylo. Taky mne lákaly jazyky. Ještě raději jsem měl sport a taky večery po škole – takové to jít na pivo. Tenkrát to byl zvyk všech, dnes mám pocit, že to již mladí moc neznají, jsou daleko lepší možnosti, jsou cílevědomější a navíc je k tomu tlačí i doba. Nás tehdy nic netlačilo. Rád bych to vrátil a využil čas jinak, no aspoň na to mohu poukázat a vysvětlit mladým, co je lepší.
Korporátní svět mi dal spoustu výzev a nadšení pro to tvořit a být kreativní. Na druhou stranu mi ukázal, že každý je nahraditelný, a tak jsem si pak zvolil svoji osobní cestu.
Máš za sebou zajímavou kariéru. Po škole jsi začínal jako zaměstnanec v korporátech. Mohl bys tu svou cestu korporáty popsat?
Tak to je vyprávění na dlouho. Měl jsem asi velké štěstí, to ale bylo vykoupeno náročnou prací. Ale zase, co děláte s nadšením, to pak tak náročné není. Abych to vzal popořadě. Měl jsem příležitost být u vzniku firem a rozjezdů, u zakládání společností. Konkrétně Evropská cestovní pojisťovna, GS-Green Swan farmaceutical, Vistakon Johnson a Johnson. Také jsem byl u toho, když se firmy vracely na trh a nebo chtěly zásadně změnit strategii a přístup k zákazníkovi, například CIBA VISION – Novartis, Ideal Standard, Boehringer Ingelheim. Za zmínku stojí i to, že jsem dostával ocenění jako nejlepší prodejce roku ve východní Evropě pro Vistakon nebo manažer roku v Boehringer Ingelheim.
Takže jsi rozjížděl obchod, stavěl obchodní sít, budoval obchodní tým, byl jeho manažerem… to je poměrně široký záběr. Kdybys to měl shrnout, co Tě korporátní svět naučil?
Spíš co mi splnil. Dal mi spoustu výzev a nadšení pro to tvořit a být kreativní. Na druhou stranu mi ukázal, že každý je nahraditelný, a tak jsem si pak zvolil svoji osobní cestu.
Co byl ten moment, kdy sis uvědomil, že už nechceš fungovat v mezinárodním korporátním světě a honit se za čísly?
Přicházelo to tři roky a bylo to, jako by za mnou někdo neustále chodil a kladl mi otázku PROČ? To je běžná otázka v obchodě, ale v životě to bylo nové . Ptal jsem se, proč to dělám, proč tak žiju, proč to chci, proč to zboží prodávám. A nenacházel jsem na to pro mne smysluplné odpovědi. Důležitá byla pro mne také otázka “Co si chci říci v 60 letech, když se ohlédnu zpět za svým životem.” Co chci o sobě říci. A nebylo to určitě to, že jsem chodil do práce, která neměla moc smyslu pro tento svět jen proto, abych měl peníze na chleba.
Kam jsi potom šel a proč?
Šel jsem do světa, který jsem neznal. Byl to šílený krok do neznáma, kterého ale nikdy nebudu litovat. Přestěhoval jsem se na hory a začal učit snowboarding.
Jak Tě napadlo pustit se zrovna do výuky snowboardingu?
Psal se rok 1988 a já byl mezi prvními, kdo jezdil v Čechách na snowboardu. Byla to pro mne vášeň a práce zároveň. Lyže mi v té době neposkytovaly ten zážitek. Byl jsem skoro jediný na svahu a to se mi líbilo.
Jak dlouho jsi na horách celkově žil?
Čtyři roky jsem žil v Krkonoších, první rok jsem učil snowboarding každý den. Potom už méně a věnoval jsem se více terapiím, masážím a studiu.
Líbilo se mi, že se dá žít jinak, než v kanceláři a v autě a ve městě, ta možnost žít, co mne baví.
Už jsi měl do té doby udělané nějaké masérské kurzy? Nebo sis je dodělával za pochodu?
Druhý rok už jsem měl za sebou deset kurzů v Guatemale a dva v Čechách. Byl jsem vyhlášeným masérem v jednom hotelu ve Špindlerově mlýně. Lidi si mne zvali do Holandska, Německa a Dánska.
Když se ohlédneš, kam Tě tohle období posunulo?
Líbilo se mi, že se dá žít jinak, než v kanceláři a v autě a ve městě, ta možnost žít, co mne baví.
Kam jsi šel dál?
Zůstal jsem u terapií a masáží, stále se více zajímal o psychologii. Zjistil jsem, že díky tomu, že mám zkušenosti z korporátů a manažerských pozic, ale jsem nezávislý a odpočatý, jsem daleko zajímavější pro lidi ve firmách nejen jako člověk, ale i jako mentor.
Jak ses potom dostal do Guatemaly?
Letadlem. To říkám proto, že jsem uvažoval i o tom jet tam lodí. Byla to destinace, kam nikdo nejezdil, a ani nebylo možno tehdy sehnat Baedeker guide o Guatemale. Po příletu jsem byl mile překvapen, že to, co se o Guatemale říkalo, nebyla pravda.
Co se o ní říkalo? Proč ses rozhodl jet zrovna tam?
O Guatemale se říkalo “Nejezdi tam” a právě proto jsem si ji vybral. Tehdy všichni jezdili do Indie a já s davem nechodím. O Guatemale ještě opravdu nikdo nic nevěděl, jel jsem to prozkoumat.
Co jsi tam dělal?
Původně to byla jen první zastávka na cestě kolem světa. Skončilo to tak, že cesta kolem světa stále čeká – chci ji ale jet s partnerkou, toho ježdění sám už mám asi dost. Nakonec jsem do Guatemaly jezdil dalších 12 let na měsíc, dva, tři, poznával, vzdělával se, učil se od tamních šamanů. Je to země vulkánů s krásnou, živou energií a zajímavou moudrostí starých kultur. A v současné době tam beru s sebou lidi, co chtějí poznat mayskou kulturu a zažít třeba mayské rituály ohně, potkat se se zajímavými lidmi a pracovat na sobě.
Tomáš Tetík při přecházení přes rozpálené uhlíky.
Čemu se věnuješ teď, když jsi v ČR?
Dnes se věnuji poradenské a školící činnosti pro velké mezinárodní společnosti i pro malé firmy. Trénuju, školím, koučuju, radím, přičemž se často zaměřuju na manažerské a obchodní dovednosti nebo komunikaci ve firmě. Využívám to, co znám ze světa korporátů – čerpám ze svých zkušeností na manažerských pozicích (ředitel obchodu a marketingu) i z pozic obchodního zástupce, key account managera nebo interního trenéra. Témata jak efektivněji pracovat, jak prodávat, jak začít s novou firmou nebo uvést na trh novou službu, jak komunikovat se svěřeným týmem lidí nebo jak oživit svou současnou činnost, budou asi stále aktuální. Svoje zkušenosti navíc propojuji i se znalostmi s oblasti psychologie. Pracuji s lidmi často na velmi osobních tématech, které se často promítají do kvality jejich práce.
Takže si úplně opustil masáže a terapie?
Terapie a masáže jsem dělal dvanáct let, hodně jsem se v této oblasti vzdělal a terapie dělám rád. Na druhou stranu mi při masážích a terapiích chybí kreativita, kterou mohu najít právě při řešení různých problémů firem. Také výsledky takové práce jsou měřitelné zvýšeným výkonem, efektivnější prací a v neposlední řadě i radostí lidí z úspěchu. To mi dává smysl, a tady nacházím svoje uplatnění. Ale od terapií jsem úplně neodešel. Dá se spíše říct, že propojuji moje zkušenosti ze světa obchodu a ze světa terapií. A mám pocit, že díky tomu se svými klienty v krátkém čase zlepšujeme jejich práci i život.
Díky Tome, těšíme se na setkání na Campu.
O fungování v korporátu, ale také o jeho cestě Guatemalou a pobytu se šamany se budeme s Tomem bavit na BeEager Campu už 11.9.2015.