Věrko, máš své vlastní jazykové centrum PARAKALO. Jak Tě napadlo podnikat zrovna v jazykovém vzdělávání?
Byla to pro mě poměrně jednoduchá volba, protože jsem vystudovala Překladatelství, tlumočnictví němčiny na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. A podnikat v něčem, čemu rozumím a co mám ráda, pro mě byla ta nejjednodušší varianta.
Jak vznikl samotný název, PARAKALO?
Celá myšlenka založit centrum jazyků vznikla na řeckém ostrově Rhodos, kde jsem trávila pracovně několik měsíců. Tam jsem ve volných chvílích vymýšlela podrobnosti svého podnikání i jeho název. A zvítězila u mě libozvučnost řeckého slova παρακαλώ [parakalo:], což v řečtině znamená prosím.
Než se podrobněji dostaneme k tomu, jak tvoje jazykové centrum funguje, pojďme se podívat na tu cestu, která k němu vedla. Kdy bys řekla, že ten příběh začíná?
Důležitým mezníkem v mém životě byl druhý ročník na vysoké škole, kdy jsem vyjela studovat na univerzitu do německého Würzburgu. Zkušenost žít v jiné zemi, v jiné kultuře (přestože ta německá je hodně podobná té naší) ovlivní významným způsobem každého člověka, jeho myšlení i sebevědomí. V té době jsem se přestala bát jít si za tím, co chci, bez toho aniž bych se ohlížela na to, co si o tom myslí má rodina nebo mé okolí.
Takže takové nakopnutí do začátku?
No, určitě se studiem v Německu odstartovalo mé cestovatelské období. Krátce po návratu zpět se mi navíc podařilo získat práci jako delegátka Cestovní kanceláře Fischer a.s., a tak jsem každé léto, od konce května do začátku října, trávila v destinaci.
Přestala jsem se bát jít si za tím, co chci, bez toho aniž bych se ohlížela na to, co si o tom myslí má rodina nebo mé okolí.
Vrátím se ještě k začátkům Tvého studia na vysoké škole. Podle čeho sis vybírala obor?
Hned po gymnáziu jsem šla studovat českou a německou filologii (bakalářský obor, v magisterském jsem pak přešla na Překladatelství a tlumočnictví). Tehdy jsem ale pořádně nevěděla, jaký obor si mám zvolit nebo co vlastně chci dělat. Na gymnáziu jsem měla výborný prospěch ve všech předmětech, ale zatímco jednička z fyziky byla vykoupená hodinami učení, jednička z češtiny nebo angličtiny byla samozřejmostí téměř bez učení. A tak jsem si vybrala to, na co jsem si myslela, že mám největší talent! Nakonec jsem tedy vystudovala Filozofickou fakultu, obor Překladatelství a tlumočnictví němčiny na Ostravské univerzitě a zároveň Ekonomickou fakultu na VŠB-TU Ostrava, obor Eurospráva.
Proč ses pustila do studia dvou vysokých škol?
Do studia na druhé vysoké škole jsem se pustila za prvé proto, že mi studium na Filozofické fakultě přišlo moc jednoduché. A já mám ráda náročné věci. A za druhé jsem si začala uvědomovat, že mít jen vystudovaný jazyk bude málo. Absolventi filologických oborů mají skvělé teoretické a dá se říct i praktické znalosti jazyků, ovšem jim chybí jakýkoli další rozhled. Naopak absolventi ekonomických fakult mají často nedostatečné jazykové znalosti a většinou se nespecializují na žádnou oblast. Skloubení těchto dvou oborů mi přišlo smysluplné.
Co sis tedy odnášela do reálného života ze studentských let?
Díky tomu, že jsem začala studovat druhou vysokou školu, jsem přestala být puntičkářka. Předtím jsem musela mít všechno dokonalé. Pak jsem ale zjistila, že s deseti, čtrnácti zkouškami za semestr na detaily nemám čas, a začala jsem si vybírat jen to, co pro mě bylo opravdu důležité. Navíc jsem vždy na konci května odjížděla do destinace, a tak jsem musela zvládnout zkoušky,a později i státnice, v předtermínech a na první dobrou. Nejvíc si tedy cením toho, že jsem se během studentských let naučila pracovat efektivně a zvládla jsem svůj vlastní time management.
Jaká byla práce delegátky?
Práce delegátky byla skvělá. Dělala jsem tuto práci pět let během letních prázdnin (od konce května do října). Pobývala jsem v Turecku, Egyptě, na řeckém Kosu a Rhodosu a ve Spojených arabských emirátech. Líbilo se mi úplně všude. Každá destinace byla něčím specifická. Krásná destinace, která mě toho spoustu naučila, byla třeba egyptská Marsa Alam. Ve 22 letech jsem se ocitla sama, Evropanka, v egyptské poušti a měla na starosti hotely, které od sebe byly vzdálené 220 km. Nejtěžší na tom samozřejmě bylo naučit se žít a pracovat s Egypťany, kteří mají zcela jiné pracovní návyky i pohled na svět.
Co obnáší delegatura? Z pozice turisty to totiž často může vypadat jako velmi pohodová práce, kdy trávíš léto v destinaci, vždycky vyzvedneš letadlo turistů na letišti, pak za nimi přijdeš na jednu schůzku a na druhou před odletem, a mezitím si užíváš moře a sluníčka. Jaká je realita?
Velmi si vážím všech zkušeností, které jsem se naučila od českých klientů, kteří do destinací přijížděli. Delegatura je především o řešení problémů. V naprosté většině případů delegát „hasí problémy“, které ani sám nezpůsobil – zpoždění letadla, overbooking hotelu, špatné služby hotelu, zdravotní problém atd. Musela jsem se naučit nebrat si všechno osobně, komunikovat ve stresových situacích, obchodovat, jednat.
Jací jsou podle tebe čeští turisté ve srovnání s jinými?
Myslím, že čeští turisté jsou turisté jako kteříkoli jiní. Častokrát slýchávám vtipy o tom, jak jsme hrozní turisti, ale ono to tak není. Nevýhodou českých turistů je, že neumí anglicky, ale jinak stejné problémy řeší němečtí, angličtí, skandinávští nebo ruští delegáti.
Dá se prací delegátky dlouho živit?
Myslím si, že ano, ale člověk musí delegatuře přizpůsobit svůj životní styl. To znamená žít půl roku v zahraničí a půl roku dělat něco jiného v ČR nebo někde jinde … Anebo žít v dané zemi a tam půl roku pracovat jako delegát a další půl rok čekat na léto. Celkově si však myslím, že pracovat v cestovním ruchu již není takové terno jako třeba před patnácti lety.
Proč jsi s touto prací nakonec skončila?
Já jsem k práci delegátky vždy přistupovala jako k letní studentské brigádě, a proto když jsem skončila druhou školu, věděla jsem, že jedu do poslední destinace – šefdelegatura na Rhodose a podzimní výpomoc v Emirátech. Přes léto jsem PARAKALO v destinaci vymýšlela, přijela jsem před Vánoci a od nového roku se PARAKALU věnovala už naplno.
Už to není „já sama.“
Co se ti vybaví, když se tě zeptám na začátky PARAKALA?
Velké nadšení, velká motivace zvládnout všechno, chuť jít do všeho a všechno zkusit, a nastavení si myšlení, že nic není problém. Také to bylo období „sinusovky“, kdy se mi střídaly nálady nahoru dolů. Kdo ví, jak vypadá graf matematické funkce sinus, ví přesně, o čem mluvím. Ráno jsem si myslela „jo, super, to zvládnu“ a odpoledne se to překlopilo to stavu „jak to mám sakra udělat, už to trvá strašně dlouho a výsledky nepřicházejí“. Naštěstí se to vždycky pak překlopilo do té pozitivní části.
Míváš tyto sinusovky i teď?
Ano, pořád, je žiju. Možná už se s nimi jen dokážu lépe vypořádat. Ale jednou za čas to prostě přijde. Když do něčeho dávám velké usilí, hodně energie, tak ráda vidím výsledky. A když nejdou vidět tak rychle, jak bych si představovala, mám tendence se z toho vrchu sinusovky přesunout zase níž a vztekat se nebo si zoufat. Ale jak jsem říkala, naštěstí to funguje i opačně.
Když srovnáš ty začátky a současný stav, kam se Ti podařilo dostat?
Začínala jsem tím, že já sama jsem učila němčinu, já sama jsem překládala a kromě toho sháněla zakázky, přijímala k sobě další lektory a snažila se vytvářet firmu. Dnes učím velmi málo, mám už jen jeden kurz týdně. Už to není „já sama.“ Veškeré překlady a výuku zajišťuje tým lektorů a překladatelů a já řeším obchod a chod firmy, hlídám kvalitu překladů a výuky, řeším zákaznický servis, zabývám se rozvojem lektorů a jejich vzděláváním. Kromě toho se zabývám strategií firmy, vyhodnocuji, zda to, co děláme teď, děláme optimálně … a prostě v současné situaci se starám o všechno, co je potřeba k tomu, aby klienti byli maximálně spokojeni a abych vytvořila firmu dle svých představ. Baví mne to a mám z toho radost.
Jaké plány máš s PARAKALEM dále?
Moji hlavní prioritou je teď stabilizace. Aktuálně firma nějak funguje, má nějaké spokojené, vracející se klienty, ale stále je hodně křehká, závislá na mě a vím, že je před námi ještě kus cesty k tomu, než budu spokojená. A více povykládám na Campu!
Díky Věrko, už se těšíme!